Morava pod vládou Přemyslovců

Teprve až po několikanásobné porážce Uhrů v letech 955 a 965 získal severní polovinu Moravy postupně pod své panství český kníže Boleslav I.

Hranice Moravy v této době byly značně odlišné od jejich současného průběhu. Na jihu, který Přemyslovci v této době ale patrně neovládli, zasahovala hranice slovanského osídlení jižněji, téměř až k Dunaji. Na východě vedla hranice po západním úpatí Bílých Karpat. Severní hranice nebyla dlouho zřejmá, probíhala zhruba hlubokými hvozdy na dnešním jižním pomezí Opavska.

Roku 1003 se celé Moravy zmocnila polská vojska Boleslava Chrabrého. Není přesně známo dokdy Polsko Moravu podrželo. Její opětovné ovládnutí (až po Bílé Karpaty) Přemyslovcem Oldřichem se klade do roku 1019 nebo do roku 1029. Ještě na přelomu 11. a 12. století však patřila část Moravy v okolí Uherského Hradiště, Uherského Brodu a Strážnice k Uhrám. Oldřich dal zemi do správy svému synu Břetislavovi I.

Břetislav I. založil či obnovil řadu hradů, z nichž tři – Olomouc, Brno a Znojmo – se později rozrostly v důležitá města. Tyto hrady také na samém sklonku svého života (1055) ustanovil středisky nových správních oblastí, údělů, ve kterých vládli mladší synové pražských knížat. Později, zejména v brněnském a znojemském údělu, v nich vládly samostatné boční linie Přemyslovců.

Břetislav také stál u počátků moravského mincovnictví. Ještě za života svého otce začal na Olomouckém hradě razit denáry a založil zde nejstarší mincovnu na Moravě. I tato skutečnost podtrhla přednostní postavení Olomouce vůči ostatním údělům.

Nástupce Břetislavův na pražském stolci, nejstarší syn Spytihněv II., se rozhodl Moravu uspořádat jinak. Sesadil všechny tři své bratry/údělníky, dosazené Břetislavem. Olomoucký údělník Vratislav – pozdější král Vratislav II. – musel dokonce uprchnout do Uher. Spytihněv II. uvěznil tři sta moravských předáků, vyvlastnil jejich majetek ("koně i jejich zbroj") a na jejich místa dosadil své lidi z Čech.

Po Spytihněvově smrti však nový kníže Vratislav II. systém údělů opět obnovil (tzv. druhé dělení Moravy). Tyto pak existovaly až do sjednocení země v roce 1182.

Zvláštní postavení mělo v rámci Moravy olomoucké biskupství. Bylo založeno Vratislavem roku 1063. Olomoucký biskup býval (na rozdíl od pražského) doslova pravou rukou českých knížat a králů. Byl mocným činitelem v zemi. Jediná skutečná lenní soustava v našich zemích vznikla právě na statcích a panstvích biskupů z Olomouce.

Vznik Moravského markrabství

Na konci 12. století sjednotil moravské úděly během krize uvnitř přemyslovského rodu pozdější český kníže Konrád II. Ota. Sjednocení země dokončil markrabě Jindřich Břetislav. A tím vzniklo Markrabství moravské.

Po bitvě u Loděnice na Moravskokrumlovsku si Konrád II. Ota knínskou dohodou s knížetem Bedřichem podržel markraběcí titul a zároveň uznal vrchní autoritu českého knížete.

Poté, co se sám stal českým knížetem, přestal markraběcí titul užívat. V jedné z listin se dokonce představil jako "kníže Čechů, kdysi markrabě moravský" (Boemorum dux, quondam marchio Morauie). Tímto dal najevo, že hodnost českého knížete v sobě zahrnuje i panování na Moravě.

Morava jako jednotná země nicméně nezanikla. Její vztahy k Čechám však byly formálně neujasněné až do roku 1348. Tehdy český král Karel z Moravy učinil léno českého krále.

Počínaje rokem 1269 se začalo z Moravy vydělovat Opavské vévodství, jež pro svého nemanželského syna, vévodu Mikuláše, vytvořil Přemysl Otakar II.

Markrabství mělo na počátku 14. století své zemské úředníky, z nichž nejstarším a nejpřednějším byl zemský hejtman. Zemský hejtman se poprvé se uvádí v roce 1298.

Zemská obec představovaná sněmem se na Moravě začala utvářet až v průběhu 14. století.

Morava se postupně od vývoje v Čechách odlišila i tím, že zde déle vydržel institut krajských soudů (tzv. cúd).